Dotkni se zvířecí duše

Dotkni se zvířecí duše
Jak poznávat zvířata nejen hlavou, ale i srdcem

Gabrielle Harrisová vyrostla v rodině zvěrolékaře a posledních 25 let působila jako trenérka mořských savců, koní i psů v celé řadě zemí. Přestože strávila mezi zvířaty prakticky celý svůj život, její cesta k pochopení, jak se zvířaty komunikovat a navazovat s nimi vztahy, nebyla vůbec jednoduchá. V knize Dotknout se zvířecí duše shrnula své zkušenosti, dojmy a především konkrétní zážitky se zvířaty, které formovaly její přístup k trénování a výcviku. Podle Gabby musíme zvířata poznávat nejen hlavou, ale i srdcem. Nestačí je jen pozorovat, učit se a mít otevřenou mysl – musíme také přestat být zahledění sami do sebe a při komunikaci musíme zvířatům poskytnout jasnou a upřímnou zpětnou vazbu, která jim umožní ovlivnit směr, kterým se bude ubírat náš vzájemný vztah. Jen tak může být naše soužití smysluplné a oboustranně naplňující. O tom, jak toho dosáhnout, jakých chyb se vyvarovat a jak se naladit na tu správnou vlnu porozumění, se dočtete v její knize.

*

V mém profesním životě trenéra zvířat bylo několik osob, které dnes s vděčností označuji za své učitele. Někteří z nich mě naučili logice tréninku, čtení řeči těla zvířat nebo rytmu práce a jiní mi zase vše uvedli do kontextu vědy. Gabby je mezi nimi výjimečná. Ona mě totiž naučila myslet a tréninku založenému na pragmatické vědě dala další rozměr. Ukázala mi, že mezi černobílými pravidly, které znám z knížek, je mnoho ploch různých odstínů šedi, se kterými si ani ten nejlepší analytický přístup neporadí, pokud si nepřizve na pomoc duši. A to nejen duši zvířete, které se obrazně dotýká její knížka, ale i duši trenéra. František Šusta profesionální trenér zvířat a autor knihy Trénink je rozhovor…
*
ukázka z knihy:

Mylné představy o smečkové hierarchii

Příliš dlouho lidé definovali chování zvířat podle jednoduchého hierarchického modelu. Jedno dominantní zvíře vede celé stádo. Po mnoho let se lidé snažili tohle chybné pozorování napodobit. Snažili se být všemocným vládcem, dožadujícím se respektu často silou a krutým usměrňováním zvířat na jejich místo. Vzpomínám si, když jsem byla malá, na návštěvu cirkusu, kde agresivní krotitel lvů stál v Tarzanově obleku s bičem v ruce, zatímco se lvi krčili na svých pódiích. Staří trenéři učili medvědy tančit tím, že je postavili na horký rošt. Nepříjemné horko donutilo medvědy poskakovat.
         Podrobnější pozorování zvířecích sociálních skupin poskytuje rozdílný a mnohem komplexnější obrázek. Když se zaměříme na skupinu divokých zvířat, tak je zřejmé, že struktura skupiny nemůže být efektivní, pokud by měla jednoduchý lineární vzorec. Jsou různé úkoly, které musí být splněny, aby bylo zaručeno přežití celé skupiny – výzvědy, ochrana, mateřská péče.....

.....

Zaseknutý v mysli

         Je důležité připravit si plán, když jde člověk cvičit, ale zaseknout se v něm znamená nechat se chytit do přesilovky, která zvířeti říká: „Bude to podle mě nebo uvidíš.“ To není obousměrná komunikace. To se samovládce dožaduje výsledku. Pokud budeme v lekci otevření a pružní, pak budeme ve stavu, který nám umožní být intuitivní. Také nám to pomůže a podpoří nás při použití intuice, díky které dokážeme zvíře lépe přečíst a natavit lekci tak, aby uspělo. Je správné, abychom do lekce šli s představou, jak si přejeme něco natrénovat, ale pokud plán nejde tak, jak jsme si to představovali, tak se musíme přizpůsobit.......

......

Ego – přítel nebo padouch?

         Skončit „dokud je to dobré“: Ukončit tréninkovou lekci nebo jakoukoli činnost se zvířetem, dokud jde všechno dobře, to nám doporučuje literatura. Má to smysl, protože pak si nás zvíře bude pamatovat jako něco příjemného. Ale musíme se ujistit, že to zároveň nijak neomezuje spontánnost v lekci, protože jinak by mohla být nudná. Mimochodem, pokud jsme schopni lekci ukončit v jakémkoli okamžiku, pak to znamená že do ní ego nijak nezasahuje......

*

další tituly od Gabby Harrisová

Od delfína ke psovi a zpátky k člověku